FIFe World Show 2009, St. Gallen, Švýcarsko

Jak jsem to prožívala já Jistě se mnou každý chovatel bude souhlasit že největší každoroční událost v kočičím světě je světová výstava koček. V letošním roce se konala ve Švýcarsku. O tom že bych se na ni vypravila jsem nejdříve vůbec neuvažovala. Zatím jsem vystavovala svou kočku pouze na jedné světové výstavě a to v Praze v roce 2000 a jako divák jsem se byla podívat na světové výstavě ve Vídni v roce 2004 a v Bratislavě v roce 2007. Potom ale přijela na loňskou prosincovou výstavu do Prahy vystavovat svého kastrovaného kocoura Tobiase z Lužinek moje kamarádka Ilona, která několik let ve Švýcarsku žila a často tam jezdí. Tak dlouho mě přemlouvala až jsem kývla že s ní na světovku pojedu. Ona vezme Tobiase a já se ještě rozhodnu, kterou ze svých koček přihlásím. Definitivně jsme se dohodly začátkem září na společné výstavě v Bratislavě. Přihlásila jsem Tobiase a mladého chovného kocoura Harveye. Dokonce se Iloně po počátečních problémech podařilo zajistit i ubytování a to nejen pro nás. Takže když nastal termín výstavy bylo už všechno připraveno a nezbylo než se zabalit, načesat kocoura a v pátek večer před výstavou vyrazit na noční autobus. U autobusu jsem se sešla s Ilonou i s její dcerkou, oba kocourky jsme vezly v kočičích kočárcích, které vzbudily pozornost ostatních cestujících. Cesta byla celkem poklidná, většinu času jsme my i kocouři prospali. Do St Gallenu jsme dorazily kolem půl šesté, výstava byla ještě zavřená a venku byla docela zima. Vyrazily jsme k hotelu a doufaly jsme že si tam budeme moci nechat nějaké věci. Hotel ale tonul ve tmě a na zvonění nikdo nereagoval. Až po telefonátu s majitelkou se za pár minut rozsvítilo a konečně jsme mohly do tepla. Takže jsme nechala kocoura na pokoji odskočit na toaletu, trochu jsem se ohřála a vypila mátový čaj a asi za hodinu jsem vyrazila na autobus na výstaviště. Za 20 minut jsme byli u výstavní haly a vystupovali jsme. Po chvíli zmatku u veterinární přejímky už jsem byla uvnitř a hledala jsem naše klece. Nebylo to tak těžké, na rozdíl od našich výstav byly řazeny podle katalogu. Trochu mě sice mrzelo že řazení nebylo podobné jako ve Vídni nebo v Bratislavě, kde byly vystavovatelé z jednotlivých účastnických zemí vedle sebe, ale s tím se nedalo nic dělat. To ale bylo to jediné co mě trošku mrzelo. Jinak se mi vše moc líbilo. Hala byla prostorná a světlá, u výstavních klecí bylo dost místa, světelné tabule s informacemi byly dobře viditelné. A pokud jde o umístění našich klecí tak jsme měli velké štěstí - byly totiž hned vedle hlavního pódia, na kterém probíhalo vše důležité, hlavně nedělní světová BISka a tak jsme měli vše přímo na očích. Všude po obvodu haly byla spousta stánků s krmivy pro kočky, s různými chovatelskými potřebami, ale třeba i se šperky a dekoracemi s kočičí tématikou. Také restaurace přímo v hale byla příjemná a kdo by si v ní nic nevybral tak našel venku hned před halou mnoho stánků s rychlým občerstvením, které byly díky teplému počasí a hojné účasti celý den v obležení. V sobotu byla výstava zahájena představením všech posuzovatelů a potom už začalo posuzování jako na každé jiné výstavě. Na světelné tabuli bylo dobře vidět které kočky jsou zrovna posuzovány. Mezitím na pódiu probíhala pro diváky prezentace jednotlivých plemen. První přišly na řadu siamky a hned po nich britky. Oba naši kocouři byli také pozváni a předvedli se divákům na jedničku. Bohužel komentář byl v němčině a francouzštině a tak jsem tomu moc nerozumněla. No a potom už brzy nastal ten důležitý okamžik - posouzení Harveye a Tobiase. Samozřejmě jsem chtěla být u obou posuzování, ale stalo se to co znám i z jiných výstav. I když posuzování probíhalo prakticky po celý den oba kocouři přišli na řadu téměř ve stejném okamžiku. Harvey šel na posouzení k chorvatské posuzovatelce Vesně Riznar Resetič, Tobiase posuzoval domácí švýcarský posuzovatel Fabrice Calmes. Chvíli jsem pobíhala od jednoho ke druhému a doufala jsem že to stihnu, ale nakonec musela Tobiase předvést Ilona sama. Oba kluci obdrželi své tituly – Harvey získal CAGCIB a Tobias CAGPIB a potom už jsme čekali na výběr do nominace. První byl pozván Harvey a podle očekávání ho porazil o dost starší stříbřitý mramorovaný briťák z Polska. Harvey je slibný kocour, ale v den výstavy ještě nedovršil ani čtrnáct měsíců a britský kocour dozrává až kolem tří let. Větší štěstí měl Tobias, který měl u výběru jen jednoho konkurenta a nominaci do BIS získal. Měla jsem obrovskou radost – myslím si že získat u svého odchovu nominaci do BIS na světové výstavě je snem a cílem mnoha chovatelů. Brzy po nominacích sobotní program výstavy končil a mě čekala cesta do hotelu. Po únavné noční cestě autobusem a rušném dni na výstavě jsem jen rychle něco pojedla ze svých bohatých zásob a po rychlé sprše jsem brzy usnula. Harvey strávil noc pod postelí v nejvzdálenějším koutě, naštěstí v noci šel alespoň na záchůdek a něco málo i pojedl. Ráno jsem měla spoustu času na balení i na snídani. Vstala jsem brzy a díky posunu času z letního na zimní jsem měla ještě hodinku k dobru. Takže jsem se v klidu nasnídala, zabalila všechny věci a potom jsem musela odchytit kocoura. Moc nechybělo a stěhovala jsem kvůli němu i nábytek, potom se ale naštěstí dal vylákat a zavřít do přepravky. A potom mě čekala další cesta na výstaviště, tentokrát už klidnější. Výstavní hala se v neděli trochu změnila, hlavně výzdoba pódia se slavobránou. Dopoledne probíhala světová soutěž v kategoriích dlouhosrstých a polodlouhosrstých koček a tak jsem se mohla podívat jak bude vše probíhat. Na pódiu byly umístěny asi 120 cm vysoké sloupky a na každém z nich vždy stála pod dohledem stewarda jedna z nominovaných koček a posuzovatelé pro danou kategorii si je postupně prohlíželi. Mezitím prezident světové výstavy a moderátor celé BIS pan Alfred Wittich postupně představil všechny nominované kočky, promluvil o jejím plemeni a barevné varietě. Potom proběhlo hlasování posuzovatelů a po oznámení výsledků byl představen světový vítěz a jeho majitel si kromě velkého poháru odnesl i řadu věcných cen. Menší odměnu dostaly i všechny nominované kočky. Po skončení volby světových vítězů v každé kategorii bylo všech šest kočičích světových vítězů dané kategorie i se svými majiteli pozváno na pódium a za zvuků písně „We are the Champions“ se ještě jednou předvedli divákům. Během celé volby světových vítězů byla kolem pódia bouřlivá atmosféra, obzvlášť italové byli hodně slyšet. Soutěž krátkosrstých koček probíhala po obědě. Nejdříve se představily obě věkové skupiny koťat a potom už přišli na řadu kocouři kastráti a mezi nimi i Tobias. Byl moc hodný a klidný a to i v situaci kdy jeden z dalších nominovaných kocourů nezvládl napětí a napadl stewarda a musel být ze soutěže vyloučen. I když Tobias nezískal v BIS hlas ani od jednoho z posuzovatelů byla jsem velmi ráda že se na tak významné soutěži dostal tak daleko. Domů si oba kocouři odvezli velmi pěkné posudky a krásné kokardy v červenobílé kombinaci, Tobias navíc za nominaci získal plaketu. Já jserm si kromě mnoha dojmů přivezla další přírůstek do mé sbírky kočiček z různých materiálů celého světa. Po krátkosrstých kočkách proběhla ještě BIS koček siamských a orientálních a po jejím skončení a představení a odměnění všech stewardů kolem 17 hodiny byla výstava ukončena. Kompletní katalog výstavy (Harvey soutěžil s číslem 2118 a Tobias měl 2121) a jména všech letošních světových vítězů i fotografie a videa z průběhu výstavy můžete najít na oficiálních stránkách světové výstavy zde Po výstavě nastalo loučení. Ilona s dcerkou i s Tobiasem se ještě večer přesunula ke svým známým do Zürichu - zůstávala ve Švýcarsku ještě další týden. A já jsem se rozhodla že zpátky do Prahy nepojedu autobusem, na který bych musela do 21 hodin čekat a do Prahy bych dorazila až kolem 6 hodiny ranní. Na výstavě jsem se domluvila s paní Hamerníkovou, které patří otec mého kocoura a s její kamarádkou. Měly v autě ještě jedno volné místo a tak jsem jela do Prahy s nimi. Cesta byla deštivá a dlouhá, ale probíhala v klidu a tak jsem krátce po jedné hodině ranní dorazila domů a brzy už jsem si mohla poprvé ulehnout do naší nové postele, kterou nám právě v pátek před výstavou přivezli a manžel ji během víkendu smontoval. Po světové výstavě mi opět nastaly všední dny s všedními povinnostmi. Na pár týdnů jsem si dala výstavní pauzu a těším se na první Harveyho koťátka. Jenže znáte to všichni, s jídlem roste chuť. Za rok bude Harvey starší a dospělejší. Také kočička Yoko se na výstavách líbí a je úspěšná. Příští rok bude světová výstava ve Francii. Že bych se znovu nechala zlákat?