Jak to všechno začalo Bylo, nebylo, je tomu asi 13 let, kdy jsme já a můj manžel a naše dvě děti poprvé navštívili výstavu koček. Kočičí krasavice všech možných barev, tvarů a velikostí nás prostě uchvátily. Z výstavy jsme si přivezli knihu o kočkách a kontakty na několik chovatelských stanic. Dlouho jsme vybírali až jsme se rozhodli pro perskou kočku v barvě činčila. Zatelefonovali jsme chovatelce, která nám sdělila, že očekává narození koťat asi za měsíc. Když se koťátka narodila a trochu povyrostla jeli jsme se na ně podívat. Vypadala naprosto úžasně. Rozhodli jsme se pro světlejšího ze dvou kocourků. Protože byl z vrhu "B" vymysleli jsme pro něj jméno Benjamín. Museli jsme vydržet ještě dva měsíce a potom jsme si jeli pro úžasné koťátko. Kocourek byl od prvního dne moc hodný a mazlivý a hlavně čistotný. Obohatil náš život a stal se brzy miláčkem celé rodiny. Původně jsme se nechtěli věnovat chovu, ale kocourek nám připadal tak krásný, že když vyrostl, rozhodli jme se jít s ním na výstavu koček do třídy kastrátů. Kocourek se moc líbil a hned napoprvé byl nominován do BIS. Díky tomu mě vystavování koček začalo velice bavit a začala jsem se výstav zúčastňovat pravidelně. Když už jsem chodila s Benjim na výstavy, říkali jsme si, že by nebylo špatné také odchovávat koťátka. Na to jsme ale potřebovali kočičku. Protože péče o srst perské kočky je dost náročná, rozhodli jsme se, že tentokrát to bude krátkosrstá kočka. Zase jsme vzali do ruky knihu a dlouho ji prohlíželi. Nakonec jsme se dohodli, že další člen naší rodiny bude britská kočka a to v barvě modrobílé. Nebylo to ale tak jednoduché. Modrobílá barva tehdy byla poměrně vzácná. Až asi po půl roce jsem jednoho dne náhodou objevila inzerát, kde se nabízelo kotě - britská modrobílá kočička. Už za týden jsme jeli do Plzně a kočička jménem Clarissa byla naše. Přesně za rok nás potěšila svými prvními koťátky. A jak to bylo dál A tak jsme začali v třípokojovém panelovém bytě na sídlišti chovat britské kočky. Postupně jsme si pořídili další chovné britské kočky v různých barvách - asi rok a půl po Klárce to byla černě želvovinová Sára a rok po ní lilová Dominika a dva roky po ní krémová Kimberly. Mezitím jsme zjistili že pokud to myslíme s chovem vážně tak musíme mít i chovného kocoura. Tehdy jsme se museli rozhodnout na co se v našem chovu zaměříme. No a protože mě lákaly jiné barvy než tradiční modrá tak jsem se rozhodla pro chov britek želvovinových, červených a krémových a náš první chovný kocour Phil je v barvě červené tečkované. Jak šel čas tak nás náš perský kocour Benjamín bohužel ve věku devíti let již navždy opustil. Ještě větší šok pro mě byl když ve čtyřech letech umřela krémová Kimberly. Tři z našich starších koček Klárka, Sára a Dominika jsou již vykastrované. I náš první chovný kocour Phil je již vykastrovaný, protože už je po něm hodně potomků. Klárka našla nový domov u našich přátel, Dominika a Phil bydlí spolu u našich příbuzných, všechny pravidelně navštěvujeme. Potom přinesl novou krev do našeho chovu krémovobílý kocour Nathaniel. Ještě před Nathanielem jsme si pořídili kočičku v mé vytoužené čokoládově želvovinové barvě a tak k nám přišla Angelika. Neplánovaně u nás zůstala červeně tečkovaná Betynka - dcera Phila a Kimberly. Poté u nás zůstala lilová želvička Shari, dcera Angeliky s lilovým kocourem. Po Sharince k nám přišla neplánovaně modře želvivinová harlekýnka Yoko Ono z chovu mojí kamarádky, která ze zdravotních důvodů rušila chov. A zatím jako poslední k nám ještě přišel dlouho plánovaný nový chovný kocour Harvey z předem naplánovaného spojení z chovu mojí kamarádky. Teď tedy žije s námi v bytě sedm koček, ke kterým občas přibydou nějaká koťata. Protože naše prostory jsou omezené, nemůžeme chov už příliš rozšiřovat a tak se snažíme kvantitu nahradit kvalitou. A jak je to dnes Naše chovatelská stanice je registrována u mezinárodní organizace FIFe a má chráněný název "Z LUŽINEK, CZ". Název vznikl podle našeho bydliště. Bydlíme totiž v Praze na jihozápadním městě, v části, která se jmenuje sídliště Lužiny blízko stejnojmenné stanice metra. Chovu britských koček se moje chovatelská stanice věnuje od roku 1997, v lednu roku 2006 jsem se rozhodla pro další krok a úspěšně jsem složila zkoušku na poradce chovu pro britské kočky. Já jako paní domu mám hlavní podíl na chovu, ale pomáhají mi všichni - manžel i obě děti. Jednadvacetiletý syn Jakub mi pomohl kontaktovat tvůrce těchto stránek, devatenáctiletá dcera Lenka zase zvládá i pomoc některé kočce při porodu koťátek, když se nemohu na poslední chvíli uvolnit z práce. Manžel zase řeší nejrůznější úpravy bytu, aby naše soužití s kočkami bylo co nejjednodušší. Kočky totiž žijí s námi v celém bytě bez jakéhokoliv omezování. V ložnici máme sklápěcí postel a tak mají kočky přes den celou místnost pro sebe. Balkon jsme zajistili sítí, takže mohou chodit na vycházky na čerstvém vzduchu v zimě i v létě, což často a rádi využívají. Zdraví a pohoda mých koček jsou pro mě důležitější než výstavní úspěchy, i když i ty mě samozřejmě potěší. I pro moje koťátka hledám hlavně milující nové rodinky, rozhodně netrvám na jejich účasti na výstavách.